Šťastný.eu (http://xn--astn-8ra90d2a.eu)
     
500 Wii Points For Free - Wii.cooltre.com 

Oldies (1999): Kritické povídání o Linuxu ...

22.02.2009, Happy, main   Bookmark and Share
Můj text o Linuxu z roku 1999, zveřejnil jsem jej, protože mi i po tolika letech připadá minimálně zajímavý;-) Tenkrát letěl RedHat, a pokud si dobře pamatuji i Mandrake ...

Předem bych chtěl upozornit čtenáře, že nejsem šíleným zastáncem Microsoftu (i když jejich NT jsou podle mě skvělý systém), ale už mě prostě přestaly bavit narážky "linuxářů" na Microsoft, neustále vyzdvihování Linuxu nad Windows, taktéž všemožné zvěsti o dokonalosti "toho Linuxu" atd. Následující text tedy berte jako takové zamyšlení se nad Linuxem a jeho problémy ve vztahu k "monopolním" Windows.

Linux je fenomén 90tých let, o kterém se mluví jako o nástupci Windows. Podle mě ovšem toto nebezpečí "populárním" Windows ještě dlouho nehrozí. A proč? Jednoduše na to prostě Linux jako takový nemá. Už teď slyším Vaše narážky, ale k tomuto konstatování mě vedlo pár věcí, které Vám samozřejmě sdělím.

O Linuxu se mluví ve srovnání s Windows jako o paměťově a hardwareově nenáročném systému. Je toto ale pravda? Podle mě ne, pravda by to možná byla ve srovnání s DOSem:) Ale ve srovnání s Windows toto konstatování silně pokulhává. Chcete-li opravdu ekvivalent prostředí Windows, musíte se porozhlédnout po lepších window manažerech, než jakými jsou polofunkční fvvm nebo AfterStep (který možná není špatný, ale mě prostě nesedl). Takže Vám nezbyde nic jiného, než nainstalovat KDE nebo GNOME, které vypadají více než dobře, ale které taktéž nějaký ten megabajt stojí. Nehledě na procesor a paměť. Vše, co tedy musíte v Linuxu provést dodatečně, máte ve Windows už zakomponované.

Linux je určitě vhodným síťovým operačním systémem, nepotřebuje výkonnější hardware a na konfiguraci stačí příkazová řádka. Je ale příkazová řádka v dnešním světě, kdy se vše točí okolo obyčejného uživatele, řešením? Podle mě je pro Linux příkazová řádka prokletím. A nechápu lidi argumentující faktem, že přes příkazovou řádku lze přece udělat spoustu geniálních věcí. To vše je sice hezké, ale kdo tohle opravdu dělá? O tom si nechám vyprávět, o těch, co neustále píší příkazy dlouhé 80 a více znaků:) Je pravdou, že existují různé konfigurační skripty a nástroje, ale pro obyčejného uživatele, který nerad slyší slova programovat a konfigurovat editací textových souborů, je toto řešení nepostačující. Ve Windows stačí pár kliknutí (na které dnešní zhýčkaní uživatelé slyší) a je problém vyřešen (a nebo taky ne :) A co je fascinující ? To je snaha Linuxu za každou cenu zkratkovat :) Pak máte v prostředí X-windows složku (ach ty windows), která obsahuje 10 tří až čtyř písmenných názvů příkazů a uživateli vyber si co je co :) A to Linux filesystemy zvládají víc jak 8.3 DOS. To také o lecčems svědčí. A nakonec poslední problém, který mě nejvíce "dožral", je problém mechanik CD-ROM a čtení dat z CD disku. Neustále "mountování" a "unmountovávání" CD disku, to je fakt bomba svědčící o tom, že Linux zřejmě nebyl na takovýto problém stavěn:( Je pravdou, že lze dodatečně zapnout podporu v jádře, ale není to další zbytečný krok, který musí uživatel udělat?

Co se instalace týče, jsou na tom Linux a Windows zhruba stejně, vzhledem k průběhu a stavu nastavení po instalaci. Ale problém nastává v případě, chcete-li udělat změnu v konfiguraci. Zatímco Windows jdou na věc sice jednoduše, ale mnohdy zdlouhavě = moc klikání, Linux jde cestou uživatelů expertů. A to ne cestou ledajakých expertů. Co Vám říká kompilace jádra? A to je pak teprve zajímavé:) Chcete, aby Linux zvučel? Překompilujte jádro:) Nezkušený expert řekne, ha, záležitost chvíle, zkušenější nezkušený expert (já :), řekne, pozor, mohou nastat problémy. Jako v mém případě, kdy moje rekompilační sága probíhala celý večer:( A to z jediného důvodu. Metodou pokus-omyl jsem totiž zjistil, že kompilační skript jádra uzná velikost jádra za postačující, i když už je velikost jádra pro rozbalení příliš velká. Pak přicházejí problémy, jádro se není schopné zavést, i když jej kompilační skript bez problémů vytvoří. A tak různě kombinujete, až zjistíte, že je to právě takováto hloupost. A to už nemluvím o tom, když jsou na počítači nainstalovány NT a Linux, a ještě ke všemu bootujete Linux NT loaderem. Lilo totiž není schopen poznat, že bootuje ze špatného image, a tak zase nastává neustálé kombinování a zkoušení, kdy se navíc právě Lilo tváří, že je vše OK...

Mnozí jistě namítnou, běží-li jednou vyladěný Linux, běží navěky. Ovšem to samé se nechá říci o každém operačním systému, o NT určitě. Jakmile se vyladí NT, běží stejně tak jako vyladěný Linux. A nastane-li chyba, zhroutí se NT stejně jako Linux. Linux je systém jako jiný, má svoje chyby, dokonce i bezpečnostní, jen se o nich nemluví v takovém měřítku jako o chybách NT. A proč? Z jediného důvodu, Windows jsou několikanásobně rozšířenější a na poli OS také úspěšnější systém. Každá chyba ve Windows má tak vyšší potenciál publicity, případně zneužití. Na druhou stranu je také pravdou, že NT získávají řadu bezpečnostních certifikátů. Proč tedy leží Windows mnoha lidem v žaludku? Podle mě se opět jedná o jednu lidskou vlastnost, tedy vlastně o několik vlastností. Na prvním místě bych jmenoval lidskou hloupost, snahu neustále se vymezovat, nepromíjet úspěch a pak samozřejmě vrozený odpor ke stereotypu. Je ale také možné, že si za problémy může mnohdy Microsoft sám svým přístupem. Nicméně přiznejme si, Bill Gates je jedním z nejúspěšnějších lidí a díky jeho Windows se k počítačům dostaly širší masy lidí. Viz moje známá s odporem k počítačům, která byla schopna se naučit s prostředím Windows za 30 minut, takže bez problémů zvládala jednodušší úkoly. Což by v případě Linuxu byla záležitost minimálně celého dne (a to jsem ještě optimista).

Výhodou (a možná i nevýhodou) Linuxu je fakt, že Linux je narozdíl od Windows v podstatě zadarmo. A dobře si to uvědomují i uživatelé Linuxu, kteří jsou schopni přivřít oko nad nějakou tou chybou, chybějící podporou atd. přesně podle přísloví, darovanému koni na zuby nekoukej. Dalším limitem Linuxu je jeho živelný vývoj, z čehož vyplývají další nedostatky (ze systémového hlediska). Jednu věc je v Linuxu možné dělat několika možnými způsoby, ale přiznejme si, kdo z nás má čas hrabat se spoustami "redundantních" programů a hledat nejlepší variantu? Já osobně tedy ne, a troufám si tvrdit, že spousty ostatních uživatelů také ne. Navíc o ty hromady SW je potřeba se také starat, opravovat a udržovat je. Možná, že někomu právě toto vyhovuje ...

Co mě nejvíce v poslední době dostalo? Byla to opět instalace, tentokrát NT:) Po kontrole disku jsem s hrůzou zjistil, že root NT má celkem 450MB (!), ale pak jsem si uvědomil, že obdobný prostor zabrala instalace Linuxu úplně v pohodě a to hned napoprvé. BTW Opravdu nechápu důvod, proč si Linux vytváří image paměti na disku, tzn. o dalších 64MB volného místa na disku méně.

Linux jako takový nemá na poli operačních systémů pracovních stanic zatím šanci oproti Windows. Aby se stal konkurentem, zbývá mu ještě pár let k dokonalosti (uživatelské). Taktéž veškerý vývoj by měl mít systematičtější podobu. A nakonec otázka, je opravdu v budoucnosti udržitelný trend systému zadarmo? Podle mě ne. Vývoj software je časově a finančně náročný a představa, že někdo bude vyvíjet úspěšný operační systém z dobrého pocitu, je sice hezká, ale celkově těžko udržitelná. Říká se, že během příštích tří let se rozhodne, jakým směrem se budou operační systémy vyvíjet, ale je také možné, že se během této doby vyvine z Linuxu jiný systém, čímž se konkurenční souboj dostane do jiné roviny (odlišné od roviny Linux versus Windows). Ale každopádně z tohoto souboje vyjdou dva vítězové, onen operační systém, a pak my, uživatelé. Každopádně to bude souboj zajímavý a sám jsem zvědav, přežije-li Microsoft.

Diakritika do původního textu doplněna pomocí http://nlp.fi.muni.cz/cz_accent/, následně revidováno.

Šťastný.eu >>

blog comments powered by Disqus